Bookeers: Recenze: Dám ti slunce

Název: Dám ti slunce (z orig. I'll Give You the Sun)

Autor: Jandy Nelson

Nakladatelství: CooBoo

Série: /

Anotace: Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně blízcí. Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná a Noah zas, že je gay. Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení. A dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu. Jude naproti tomu víc řeší kluky. O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedivá myška, co se schovává za své výtvory. Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí. A jejich máma je mrtvá.

kdYž se dvojčata odloučí, jejich duch se odkrade hledat toho druhého.

Některým lidem je prostě souzeno potkat se ve stejném příběhu. Noah a Jude jsou dvojčata, pěkně žárlivá dvojčata s výjimečným talentem. Oba dva se rozhodnou podat přihlášky na IVU, Institut výtvarného umění, ale čeká je těžká dřina v zdokonalení svých tvoreb. Zatím co Noah, přezdívaný Picasso, se plně soustředí na kreslení, Jude zdivočí a začne ze sebe dělat jinou holku. Jenže pak se stane autonehoda a jejich rodina se navždy rozpadne, jejich máma je po tragické nehodě mrtvá. To změní charakter obou dvou a role se prohodí.

Vůbec jsem netušila, jak Dám ti slunce mě překvapí. Zpočátku jsem si myslela, že ke knize se dostanu až za hoodně dlouhou dobu, ale trošku se mi pozměnil čtecí seznam =D Jakmile jsem tuhle bichličku viděla v knihovně, musela jsem ji mít. Čekala tam na mě, tomu se říká osud! Určitě ten pocit dobře znáte, nejlépe z knihkupectví nebo z obyčejného obchodu s oblečením :) Překvapila mě délka kapitol, jedna má minimálně dvacet stran! Já osobně preferuji kratší kapitoly - teď čtu Řeky Londýna a čte se to moc pěkně - a fakt nenávidím, když musím přestat číst uprostřed kapitoly xD Ale tak dalo se to přežít, většinu věcí (jako například příběh) si pamatuji =D

Hned je podle anotace a prvních pár stránek všeobecně známé, že Noah je gay. Je to pozoruhodná zkušenost, číst z jeho pohledu a ani mi to nevadilo, protože stejně většinou řešil portréty a olejové malby a Picassa...a Briana. Brian není nikdo známý, pouze kluk fascinovaný vesmírem a meteority. ~~Kdysi jsem si říkala, jestli takové úchylky jsou možné.~~ Noah se mi líbil, protože uměl přetvářet skoro každou chvíli do obrazu a zvěčnit to tak v Neviditelném muzeu (tak se jmenují jeho kapitoly v knize). Víc se mi líbil jako třináctiletý než šestnáctiletý - ta jeho krize v roli pařmena a lamače dívčích srdcí se mi vůbec nezamlouvala (a taky jsem nad tím zírala v knihkupectví, když jsem tu anotaci četla poprvé)...
Jude mi zase byla sympatičtější jako šestnáctiletá holka. Vždy mě musela překvapit nějakou tou (smrtelnou) nemocí, o které jsem v životě neslyšela a už už jsem se bála, že mám příznaky =D Dále to byly ty krásné citáty z "bible" její babičky - některýma se možná budu držet... Věděli jste například, že když vám dá chlapec pomeranč, tak se do něj bezmezně zamilujete? Tak chlapci, pokud se vám líbí nějaká ta děvčica, honem do supermarketu! :)

Ukázka: Jsem na kraji světa a hledám svého bratra.

Vítr se do mě opírá, slaná voda mi stříká do tváře, oceán pode mnou duní stejně divoce v mé hlavě jako mimo ni. Sprintovala jsem do kopce, takže jsem úplně mokrá potem, a měsíc svítí, jako by byl den. Rozhlédnu se po Ďáblově skále a Útesu mrtvého muže a zjistím, že obě místa jsou opuštěná. (str. 299/300)

Ráda bych o ní mluvila dál, ale nechci vyzradit příliš. ~~Ať pak nejsou komentáře s nadávkami =D~~ Ještě bych se mohla podělit o svou paniku, když jsem po odstavcích skákala do různých časových úseků, pak jsem si na to, samozřejmě, zvykla, ale rozhodně to zpočátku příjemné nebylo. I když si tady často stěžuji na pár drobností, kniha měla stále to své kouzlo a táhla mě do příběhu hlouběji a hlouběji. Pokud chcete sáhnout po oddechovce a zjistit, jaké je to mít sourozence (pokud ho ovšem nemáte), tak prosím, kniha pro vás :) Mě hlavně zaujala ta dvojčata a zde je jasně potvrzené, že i když jsou si podobné, můžou mít odlišnou povahu. A nebo si nemusí být vůbec podobné, až si můžou být (opět) podobné :) Pro Clarka Gablea, mně už fakt zbývá poslední knoflík :o Deset z pěti.