Recenze: Čekaní na kocoura

Název: Čekaní na kocoura
Autor: Michaela Klevisová
Nakladatelství: Motto
Série: 1. díl
Anotace:

Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme.

Příběhy o kočkách a jejich lidech.

Ne všichni lidé jsou šťastní - příkladem je malý David. Je na poslední dovolené, kdy je celá jeho rodina pospolu. To vše v dobré obrátí malé koťátka. Hlavní postavy čtrnácti příběhu mají společné jen jedno: trápení. Smutek, který jim přinesl život. A díky kočkám, které najdou nebo si najdou je, zjistí, jaké mají v životě štěstí.

Michaela Klevisová propojila osudy běžných lidí se zmíněnými zvířaty. Tak vznikly odpočinkové povídky, ve kterých lze nalézt odpovědi a ještě mnohem víc. Je jedno, jestli jste kočkomil nebo ne. Po přečtení této knihy se jím stanete, nebo minimálně změníte názor na kočky.

Já jako (hrdá) majitelka koček si stojím za tím, že tahle kniha dokáže pohladit po duši. Je to skvěle promyšlené a přinutí vás se zamyslet, jak by mohl příběh skončit. Možná se mi to jen zdá, ale někdy jsem sama odtušila konec aniž bych se podívala.

Ukázka: Paní Lišková na sobě měla zástěru s obrázky koček. Stěny předsíně zdobily grafiky s motivy koček. V koutech předsíně v průvanu povlávaly chuchvalce kočičích chlupů. Pootevřenými dveřmi bylo vidět do ložnice, kde na ustlané posteli ležela velká lepenková krabice a z ní vykukovaly kočičí uši. (str. 38)