Bookeers: Recenze: Labyrint: Útěk

Název: Labyrint: Útěk (z orig. The Maze Runner)

Autor: James Dashner

Nakladatelství: Yoli

Série: 1. díl

Anotace: Thomas se probudí ve výtahu a nepamatuje si nic kromě vlastního jména. Vynoří se do světa, kde žije asi šedesát dospívajících chlapců, kteří se naučili přežít v naprosto uzavřeném prostředí. Každých třicet dní se objeví nový chlapec. Původní skupina je už na místě asi dva roky a marně se snaží uniknout labyrintem, který obklopuje jejich životní prostor. Už se vzdávají naděje. Pak se ale objeví dívka v bezvědomí a jejich svět se začne měnit...

Jestli se nebojíš, nejsi člověk. - Alby

Nepamatuje si nic. Jen své mé jméno - Thomas. Jedna z nejnovější a nejočekávanějších novinek roku od nakladatelství Yoli se dostala i do mých rukou. Tahle kniha si rozhodně zaslouží potlesk, už i za ten originál nápad, který by některé (hlavně mě =D) ani v životě nenapadl (=D). Od tohoto díla jsem čekala mnohé a byla jsem tak natěšená, že jsem se až bála, že kniha mi nesedne a bude mě nudit. Naštěstí se tak nestalo :)

Děj se rozjížďí na plno hned od prvních stránek, kdy jsme s Thomasem vrženi do tohoto nového světa. Pomalu poznáváme nejenom Plac, ale i jeho tamější obyvatele, tzv. Placery. Ze začátku ho překvapí (i vás) slangy, které jsou neodmyslitelnou součástí jejich života. Koukněme se třeba na pár příkladů: čóne, frase, plopák, bažo. Ty slovíčka se mi tak líbí, že je asi začnu používat =D

Na internetu se objevili články o tom, že tahle dystopie je připisována k podobě Hunger Games a Divergent. Ani jedno jsem z toho nečetla, ale viděla jsem filmy. Můj názor je takový: je to sice možné, ale co se týče filmů, víc se mi líbil The Maze Runner. Možná časem změním názor, když přečtu knihy.

Rrmut (Griever), běsnící příšera

Thomas mi byl velice sympatický hned od začátku. Je to velice chytrý klučina, které mu to pálí a občas mě vyvedl z míry jeho zvídavými otázka ohledně Labyrintu a Placu. Newta (můj megastický oblíbenec :3) si oblíbíte hned, jakmile je o něm zmínka. Kdysi byl běžec, ale díky zranění nohy už nemůže jím nadále být. Je to druhý ''kápo'' hned po Albym - ten byl celkem OK, ale mohl být i lepší ;) Minha (který je kápo běžců) jsem si též ihned zamilovala (láska no. 3, před ním je Thomas). Bez něho by to nebylo ono. Jop, je hodně vtipnej =D V této knize je zajímavé, že všichni z Placu jsou ''hlavními postavami'' tohoto děju. Bohužel zde není tolik na ně místa, abych se o nich rozpovídala. Všichni byli (většinou) tak milí =D Možná by bylo dokonalé, kdybych zde dala výjimku > Gallyho. Dá se tak říct, že je to hl. záporák z Placu. Nemá rád Thomase, má k tomu své vlastní důvody a jednou jsem mu to skoro celé zbaštila, ale jo, přiznávám, ráda ho mám (rebel, co?) :) Určitě dle anotace jste se dozvěděli, že se zde objeví i jedna dívka - Teresa. Ta mi ze začátku nebyla moc sympatická, ale během toho všeho se mi zdála čím dál víc příjemnější :o
Myslím, že někteří budou potřebovat vysvětlení (viz. obrázek toho tvora navrchu). Kdo nechce číst, nemusí (pokusím se o žádné spoilery, slibuji). Rmut je vlastně jakoby strážce toho labyrint, který vylézá pouze za noci a slídí po něm. Ti, co se ocitnou tváří v tvář této příšery se dalšího rána nedožijí.

Fakt vás žeru, bažanti. - Minho

Troufám si říct, že tato kniha se zařazuje mezi mé oblíbené a zároveň nejlepší knihy za rok 2014. To napětí, jakým končí každá kapitola vás donutí číst a číst dál. Celý příběh jsem doslova zhltla během 4 dní a nutně toužím po 2. díle, který je sice vydaný, ale raději si počkám i na filmovou obálku. Hold, perfekcionalista se nezapře =D Po přečtení jsem si musela pustit filmové zpracování pod názvem The Maze Runner (vlastně díky tomu traileru na film jsem si všimla, že je i kniha). No, a mé dojmy? Naprosto zdrcující pocit. Nejen pláč, ale i smích mě pohltil během 1 hodiny a 40 minut :) Kniha si ode mě nezaslouží nic jiného, než plný počet bodů (5 hvězdiček). Věřím, že pokračování bude stejně tak napínavé, jako jeho předchozí díl :3