Recenze: Ptačí zpěv

Název: Ptačí zpěv (z orig. Skylark)
Autor: Meagan Spooner
Nakladatelství: CooBoo
Série: 1. díl

Anotace: 

Patnáct let čekala Linda Ainsleyová, až ji předvolají ke kouzlobraní. Až se konečně stane dospělou a začne se připravovat na svoje budoucí povolání. Počítala s tím, že jí po odebrání kouzelné síly bude přidělena nějaká menší úloha v zaběhnutém, pevně daném řádu města, které od okolní krajiny odděluje energetická zeď. Myslela si, že bude pomáhat zajistit a udržet útočiště lidí, kteří jako jediní přežili hrozivou válku, že se stane kolečkem v dobře promazaném stroji. Ani ve snu ji nenapadlo, že by její úloha měla spočívat v tom, že bude napájet celé město svou energií. Patnáct let Linda Ainsleyová věřila lži. A najednou zjišťuje, že jí nezbývá nic jiného než utéct do nebezpečného a neznámého světa za zdí, nebo přijmout osud, který je snad ještě horší než smrt.

Lindě je právě 15 let a všichni ji ve škole označují za budižkničemu. A kdo by ne, když ještě nebyla u kouzlobraní, ke kterému chodí její vrstevníci ve věku 12 let. Konečně ale nadešel její čas. V prostředí Ústavu si Linda vychutnává veškerý luxus, ba i potká jednoho z architektů, který se jmenuje Kris. Je na ní velice milý a chová se jako gentleman. 

Po pár dnech strávených v Ústavu zjistí, že něco není v pořádku. Po celém těle krvavé šrámy a neustále ji pracovníci Ústavu testují všemožnými testy. Když se dozví tu ošklivou pravdu, že má město napájet svou vlastní energií, pokusí se o útěk. Cesta ji zavede k energetické zdi a má dvě možnosti: nechá se zajmout a celý život bude využívána jako obnovitelná, nebo uteče skrz zeď do divočiny, kde ji nejspíš čeká smrt.

Kniha je rozdělena na 3 části (stejně jako Bílý kůň), následně pak do kapitol. Tímto si kniha zajišťuje jasnou přehlednost. Mimochodem, miluji přehledné knihy. Sepsala jsem pár faktíků, které by měly vystihnout knihu: za 1., obálka se mi líbí (a moc), ale ze začátku jsem nechápala její smysl. Za 2., kniha se čte výborně (bohužel ten začátek byl hodně popletený). Do třetice všeho dobrého, od této knihy nevíte, co čekat (tedy aspoň já jsem nic nečekala).

K postavám: Linda byla fajn. Občas ale měla výpadky a chovala se jako nána, ale vždycky skoro vždy měla k tomu důvod. U Krise jsem si myslela, že to vypadá velice nadějně. Ach, jak jsem mohla být  tak plná nadějí? Na konci jsem stejně dostala přes obličej pánvičkou. Ti, co knihu četli, pochopí. Orena jsem ze začátku vůbec ale vůbec nemusela, neboť se choval jako dement (omlouvám se za sprosté slovo a příznivcům Orena), ale vylepšil si to. Hold, konec mi pokazil všechny mé představy =D

Kniha mě příjemně i nepříjemně překvapila, ale stále vřele doporučuji! :) Stačí přetrpět ten začátek a příběh půjde jako po másle. Možná ne moc nadšeným fandům dystopií by se takhle kniha líbila, ale zkusit to může každý.