Recenze: Hvězdy nám nepřály

Název: Hvězdy nám nepřály (z orig. The Fault In Our Stars)

Autor: John Green

Nakladatelství: Knižní klub

Série: /

Anotace: Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vypravěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

Svět není továrna na splněná přání. A Hazel Grace Lancasterová to ví nejlépe. Nikdy nežila plnohodnotný život, protože zápasí s ošklivou nemocí končící smrtí, rakovinou. Sice je tu nějaké procento, že se vyléčí, ale všechno stejně jednou skončí. Potom se sblíží s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Výborně se doplňují a spojuje je originální pohled na život nebo chorobu, která je postihla. Nechybí samozřejmě sarkasmus, bez kterého by se kniha neobešla.

Bez bolesti by člověk nepoznal radost. - Hazel

Konečně (že by?) jsem se pustila do brilantní díla neuvěřitelného autora Johna Greena. Ne. Nemyslím si, že Hvězdy nám nepřály jsou megaúžasné (jak někteří říkají) a to samé si myslím o Johnovi... Lidi se smáli, brečeli, litovali a nevím co, jenže já jsem asi balvan, dámy (a pánové). Jsem to ale bezcitná potvora. Neukápla jsem ani jednu slzu a do smíchu mi zrovna nebylo.

Hazel Grace je typická americká holka. Americká holka s rakovinou, (ne)zázračný rozdíl. Nebýt zázračného phalanxiforu, (drahá) Hazel by tu s námi asi nebyla a nepotkala by tak metaforického Augusta, který kouří jednu cigaretu za druhou, aniž by si zapálil. Kappa (kappa je desáté písmeno řecké abecedy, praví vyhledávač Google). Neměla bych tvrdit, že je to vtip, protože to je holý fakt =D Už teď si myslíte, že tahle kniha musí být velmi zajímavá, neboť Augustus je čaroděj s cigaretami. A možná i je. Třeba jednorožci opravdu existují a my ne. Pokud se pamatuji, Green vydal taky jeden pěkný citátek o tom, že třeba Harry Potter je opravdický, ale my ne. Mi připomíná tu podobu... =D

Ukázka: Pokusila jsem se jít spát se sluchátky na uších, ale po chvíli přišli naši, máma vzala z police Modráska a přitiskla ho k sobě, táta si sedl na židli k mému stolu a bez slz řekl: ''Ty nejsi granát, pro nás ne. Samozřejmě že jsme smutní, když si představíme, že umřeš, Hazel, ale nejsi granát. Pro nás ne. Jsi úžasná. Ty to nemůžeš chápat, miláčku, protože jsi nikdy neměla dítě, z kterého by vyrostla báječná mladá čtenářka s doplňkovou vášní pro příšerné reality show, ale dáváš nám spoustu radostí, mnohem víc, než kolik smutku cítíme nad tvou nemocí.''

''No jo,'' řekla jsem. (str. 83/84)

Tato knížka měla štěstí, že se dala lehce číst. Když to srovnám s Upířími deníky... no boože. To se nedá xD Jediné zelené plus dávám za citáty, které svou pravdivostí bolí až v ledvinách. Bolest se dožaduje procítění. Svět není továrna na splněná přání. Existence brokolice rozhodně nijak neovlivní chuť čokolády. Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí. A poslední citát je teď nejvíce aktuální, páč nedokážu poslední dobou pořádně sepsat recenzi -_- O času na čtení ani nemluvě.

Tak si to tedy shrneme. Kniha se dá číst a když budete chtít, do 5 dní ji přečtete. Nebo do jednoho, to je jedno. V tomto ději uslyšíte hned několikrát slova: rakovina, plíce, phalanxifor, smrt a Císařský neduh (později to získá i zkratku xD). Možná budete brečet, nebo budete ten zvláštní případ, jako jsem já, který nechápavě krčí nos a lituje svého času. Svůj názor na Johna Greena jsem si udělala a moc se mi nechce do dalších jeho děl. Dvě a 3/4 hvězdy 3 hvězdy. John se může modlit, že získal tohle hodnocení.

Obálka

Obálky jsou ale hezké!

Portugalská - Německá - Anglická