Autor: John Flanagan
Nakladatelství: Egmont
Série: 3. díl
Anotace: Will a Evanlyn plují do Skandie jako zajatci hrozivého kapitána skandijské vlčí lodi Eraka. Halt přísahal, že Willa zachrání, a udělá vše, aby slib dodržel - dokonce neuposlechne krále. Halt je vyloučen ze sboru hraničářů a spolu s Horácem, který se k němu připojí, zamíří přes Galiku do Skandie. Cestou je neustále obtěžují potulní rytíři - jinak známí spíše jako lupiči a hrdlořezové. Horác však o bojování už něco málo ví a díky svým neobyčejným dovednostem začne brzy přitahovat pozornost rytířů a válečníků na míle daleko. Ale dorazí do Skandie včas a zachrání Willa před životem v otroctví?
Zatímco Halt se zhroutil ze ztráty Willa, Will s Evanlyn plují na vlčí lodi do divoké Skandie. Erak, velitel skandijské lodi, je tvrdý chlap s malou kořistí a je tedy jasné, že oba dva zajatce prodá do otroctví. Ale vrátíme se zpátky k Haltovi, který mimochodem dodrží slib a hodlá zachránit Willa. Dál spoilovat nebudu, protože to může jedině Egmont :P
Po posledních kapitolách Hořícího mostu jsem se těšila na další pokračování. Když zabrousíme o pár měsíců zpátky, knihu jsem ohodnotila pěti hvězdičkami, což bylo naprosto skvělé, páč jsem neočekávala tak dobré nasazení od jedničky. Autor nasadil laťku hodně vysoko a já doufala, že takhle to pojede i dál...
Začátek byl naprosto skvělej, střídají se dvě dějové linky a vy tak můžete zůstat v obraze. Postrádala jsem však kapitoly s Gilanem, ve dvojce je měl moc pěkně zpracované a celkově se právě on řadí mezi mé neoblíbenější charaktery z Hraničářova učně :)
Vypravování se mi líbilo až do druhé poloviny. Jako každá jiná kniha, tento příběh pomalu graduje do jistého konce, ale k jejímu vyvrcholení dojde až v další díle (po přečtení anotace čtvrtého dílu). Ani se nedivím, protože, podle mě, smrt Morgaratha přišla příliš brzy. Byl to záporák s velkou autoritou, ale chyběl mi důvod ho nenávidět. Ale zpátky k věci.
Od druhé poloviny mě příběh přestává bavit. Děje se v podstatě furt to samé pořád dokola. Připadá mi to jako velká škoda, protože autor na konci mohl víc zapracovat a zkusit to vylepšit. Třeba kapitolami z pohledu mladého hraničáře Gila. Mě třeba zajímalo, co se mezitím dělo v Araluenu, když v podstatě čteme osud Willa a jeho kamarádky Evanlyn plus konaní mentora budoucích hraničářů Halta.But no spoilers please.
Víte jak je náročné psát bez toho, aniž byste prozradili děj? Držím se pravidla, že nebudu vyzrazovat děj, který není obsáhlý v rámci anotace, ale někdy je to třeba, protože ty anotace stojí za prd =D Chci říct, že jsou naprosto nevyhovující, a pak nevíte o co jde.
Tak se vrhnem na známkování našich hlavních postav. Will s Horácem prodělali obrovskou změnu. Z nepřátel se stali přátelé (v dnešní době nemožné!) a už nejsou tak otravní jací byli =D Sir maestro Halt da lesní bouda (pokus o italštinu) mi byl sympatický hned. Mrzutí ale moudří starci jsou v dnešní době in a bez nich si fantasy příběhy nepředstavím :) Nejvíce nenáviděnou postavou se stala Evanlyn. Není mi vůbec sympatická, chová se příšerně, místy je nedočkává a zbrklá a její ego by se ani nevlezlo do oceánu. Buď Flanagan neumí psát z pohledu holky nebo někde bude chyba v matrixu =DCo mu ale nejvíc jde, je pojmenovávání koní :3 A vysvětlování Horácovi, proč má gallická nevěstka krátkou sukni =D
Ukázka: "Když je třeba hodně běhat, je to rozhodně rozumnější oblečení než dlouhá sukně." Halt střelil po Horácovi pohledem. Zajímalo ho, jestli se to drobné škádlení neobrátí proti němu - zda chlapec pochopil, že Halt plácá nesmysly a jednoduše ho balamutí. Horácova tvář však byla upřímná a důvěřivá.
"Asi ano," odvětil nakonec Horác a tlumenějším hlasem dodal: "A navíc jim určitě mnohem víc sluší."
Halt po něm opět střelil pohledem. Horác však byl s odpovědí zřejmě spokojený. (str. 93)
Vypravování se mi líbilo až do druhé poloviny. Jako každá jiná kniha, tento příběh pomalu graduje do jistého konce, ale k jejímu vyvrcholení dojde až v další díle (po přečtení anotace čtvrtého dílu). Ani se nedivím, protože, podle mě, smrt Morgaratha přišla příliš brzy. Byl to záporák s velkou autoritou, ale chyběl mi důvod ho nenávidět. Ale zpátky k věci.
Od druhé poloviny mě příběh přestává bavit. Děje se v podstatě furt to samé pořád dokola. Připadá mi to jako velká škoda, protože autor na konci mohl víc zapracovat a zkusit to vylepšit. Třeba kapitolami z pohledu mladého hraničáře Gila. Mě třeba zajímalo, co se mezitím dělo v Araluenu, když v podstatě čteme osud Willa a jeho kamarádky Evanlyn plus konaní mentora budoucích hraničářů Halta.
Maestro Halt da lesní bouda |
Tak se vrhnem na známkování našich hlavních postav. Will s Horácem prodělali obrovskou změnu. Z nepřátel se stali přátelé (v dnešní době nemožné!) a už nejsou tak otravní jací byli =D Sir maestro Halt da lesní bouda (pokus o italštinu) mi byl sympatický hned. Mrzutí ale moudří starci jsou v dnešní době in a bez nich si fantasy příběhy nepředstavím :) Nejvíce nenáviděnou postavou se stala Evanlyn. Není mi vůbec sympatická, chová se příšerně, místy je nedočkává a zbrklá a její ego by se ani nevlezlo do oceánu. Buď Flanagan neumí psát z pohledu holky nebo někde bude chyba v matrixu =D
Obálka
Anglická - Holandská - Litevská (Ledo šalis =D)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda za každý váš komentář! Děkuji vám za něj ♥
Kritiku, rady i pochvalu beru, koneckonců... i já se mám ještě co učit :)