Recenze: Modrá jako safír

Název: Modrá jako safír (z orig. Saphirblau)
Autor: Kerstin Gier
Nakladatelství: CooBoo
Série: 2. díl

Anotace: Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!

Rubín Gwendolyn Shepherdová je čerstvě zamilovaná do Gideona, který představuje Diamant. Oba dva patří k cestovatelům časem a uzavírají kruh dvanácti. Oba dva mají poslání vyhledat další cestovatele v minulosti a odebrat jim vzorky krve, aby mohli zjistit pradávné tajemství lidstva - nikdo však netuší, co od toho čekat. Gwen se musí vypořádat se žárlivostí její sestřenky Charlotte, která měla být původně Rubín, strachem z hraběte Sainta Germaina, mysteriózním chlápkem, a s city k Gideonovi de Villiersovi, všichni ji však varují, že by jí mohl zlomit srdce.

Meet the time as it seeks us. - the tragedy of cymbeline by william shakespeare

Už to je rok, co jsem naposledy četla první díl a když jsem nalezla ten druhý v knihovně, musela jsem ho ihned mít. Kdo by si chtěl zkazit oči obrazovkou od noťasu? O.o A překvapilo mě, jak kniha navazuje na scénu předešlého dílu. Trvalo mi deset stránek, než jsem se opět zorientovala a jestli chcete radu, určitě si přečtěte všechny tři díly naráz - nezávidím těm, kteří museli na jednotlivé díly čekat řadu měsíců xD Je to čtivé, to jo, ale zkazilo mi to první dojem, autorka mohla všechny tři díly nacpat do jediného a mohlo by to být dlouhé jako Hra o Trůny =D

Gideon de Villiers

Nemohla jsem se dočkat toho bájného Xemeria a nevěděla jsem, že je to démon chrlič :O Čekala jsem člověka, ale aspoň mě to překvapilo :) Zpočátku mně přišel otravný a ke konci taktéž, ale svou vlezlostí mi připomíná kočky (to řekl i James). Krom zajímavého jména mi přišlo originální, že "chrlil" vodu, páč spoustu let byl částí okapu. Gwenny se k němu chovala odtažitě a nesnesla jeho přítomnost, protože skoro nikdo neví, že vidí duchy a přízraky a teď i démony. Já říkám, že toto je ta magie, kterou je obdařená, ale evidentně nikdo nic neví, nebo to tají -_- Dále jsme se něco málo dozvěděli o Gideonově rodině a o životě v 18. století. Líbí se mi ten nápad s cestováním časem, dělá to oddechovou sérii plnou romantiky :)

Ukázka: "Ach," vydechla Cynthia. "Vůbec nežárlím. Totiž, chci říct, cože? Proč si pořád všichni myslí, že jsem do toho chlapa zamilovaná?"
"Možná proto, že jsi předsedkyně fanklubu Williama Whitmana?" navrhla jsem.
"Nebo proto, že jsi dvacetkrát za sebou na papírek napsala Cynthia Whitmanová s odůvodněním, že chceš vědět, jaké to je?" dodala Leslie.

"Nebo proto, že jsi..."

"To už stačí," sykla Cynthia. "To už je dávno. To mám dávno za sebou."

"Bylo to předevčírem," podotkla Leslie.

"Mezitím jsem dospěla a vyzrála." (str. 102/103)

Já při zadání testu =D

Šíleně mě štve, že Gwendolyn stále považují za "zrádce", kterým ani náhodou není, a nechtějí jí nic říct xD Mě by to samozřejmě jako čtenáře zajímalo, co všechno to má probůh znamenat. Taky bych ráda toho věděla víc o Lucy a Paulovi, kteří zničehonic čorli stroj času, dobrá práce, lidi (y) Doufám tedy, že v poslední díle se to víc vyjasní a já budu hned moudřejší a možná se mi potvrdí má teorie, kterou jsem si vypěstovala již v prvním díle (recenze) O:) A úplně mě zabil Giordano, měl super přezdívku, něco s tím pyskem (opuchlý pysk?), svým charakterem. Neustále nalakované vlasy, obočí domalované černou fixou a bylo vidět, jak princezničku Charlotte velebí na svých prstících a dává Gwendolyn jasně najevo, že je tupá a nevychovaná. Možná něco na tom bude, ale to bude nejspíš výchovou a dospíváním a nebo genetikou. Už se nemůžu dočkat, kdo ho ztvární ve filmu :) Doufám, že to nepokazí jako minule, kroutila jsem hlavou tak, až se mi málem ten labutí krrrček zlomil :/ Nemusím vám říkat, že se Gideon někdy choval jako husa, že ne? =D Jednou byl slaďouš (wtf, co je to za slovník) a podruhé parchant. Jeho výkyvy nálad by se daly srovnat s anglickým počasím =D

A uvažuji, že do konce léta přečtu i ten třetí, ať to mám z krku a nemusím to nechávat na jindy, protože mé jindy znamená za několik měsíců a roků xD Bohužel musím této knize vyčíst, že jsem čekala větší zápletku a tak musím odebrat jednu hvězdičku... Kerstin Gierovou mám celkem ráda, ale mohla se víc snažit přenést děj do jediné knihy :) A co vy? Souhlasíte, že děj je zbytečně kouskován do třech dílů? Líbil se vám chrliček Xemerius? A co říkáte na výkyvy nálad tady mladého de Villierse? 

Obálka

Německá - Polská - Španělská