Recenze: Potrhaná křídla

Název: Potrhaná křídla (z orig. Out of the Easy)

Autor: Ruta Sepetys

Nakladatelství: CooBoo

Série: / 

Anotace: New Orleans padesátých let – zábava, saxofony, intriky i černá ruka mafie. Josie Moraineová přišla do města „velké pohody“ s matkou. S matkou, která jí slibovala panenku, když bude hodná, ale nikdy si na to pak nevzpomněla, s matkou, která byla prostitutkou a milovala drahé šperky, s matkou, která se o ni neuměla a možná ani nechtěla postarat. Josie se ale dokázala postavit na vlastní nohy a má hlavu plnou snů. Dokáže si je však splnit? Dokáže se vymanit z bahna Čtvrti, které se jí snaží stáhnout dolů? A dokáže se vyrovnat s lidskými slabostmi, zradami a křivdami a poznat, kde je pravda?

Josie je nadprůměrně chápavá a inteligentní holka. Odmalička se musela naučit žít samostatně, protože její vlastní matka se o ni nestarala. Starala se pouze o svou krásu a o peníze, byla to zkrátka prostitutka. Vždycky jí slibovala panenku, kterou jí nikdy nekoupila a když si něco našetřila stranou, okamžitě jí to sebrala, aby si mohla koupit alkohol nebo drahé náušnice. A teď, kdy je Jo téměř dospělá, se rozhoduje, zda-li by neměla z New Orleans vypadnout. Sice má pár přátel, které by nerada opustila, ale hnusí se jí představa, že by skončila v bahně Čtvrti. 

NĚKDY VYRAZÍME NA CESTU, ALE NAKONEC DOJEDEME ÚPLNĚ JINAM, NEŽ JSME CHTĚLI. ALE TO NEVADÍ. DŮLEŽITÉ JE VYRAZIT.

Rutu Sepetys mám hodně ráda. Je to dobrá autorka a hlavně, že píše krátké kapitoly, které zbytečně neprotahuje. Maximální počet stránek u kapitoly byl, myslím, pět nebo šest stránek :) Díky čtivosti to slupnete jako malinu a čtete dál. Oproti V šedých tónech prožíváme neválečnou atmosféru. V padesátých letech dvacátého století v USA to vypadalo jinak. Lidé se obávali, že brzy nastane konflikt mezi Amerikou a Koreou. Ale neměli z toho vysoké deprese, alespoň v New Orleans ne. Tam se slavilo každý týden a alkohol tekl proudem. Tehdy se dobře vedlo takzvaným bordelmamá, ženám, které vedly dům rozkoše. Mezi jejími návštěvníky byli mnohdy vysoce postavení úředníci. Na druhé straně stála mafie. Proslýchalo se, že v bažinách za městem jeden mafiánský boss nechal pustit pár krokodýlů, kteří požírají nepřátele jeho rodiny. Ten mafián byl proslulý Carlos Marcello, mafián jak se patří italsko-amerického původu, který mimochodem v této knize vystupuje v pozadí. Já ho znám díky bráchovi, který se kdysi zajímal hrou Mafia a historií o mafii celkově. Dnes to sice moc neřeší, nejspíš to už zapomněla, ale já se tehdy přiučila =D

Jedno z nejoblíbenějších sladkých jídel v New Orleans - beignets

Josie Moraineová u jedné bordelmamá pracuje, ale jen jako uklízečka po ránu. Ta bordelmamá se jmenuje Willie a dalo by se říct, že je to její neoficiální kmotra. Zatím co její matka se na ni vykašlala a maximálně se přišla podívat, co by mohla ukrást, Willie se postarala, aby se z Jo nestalo něco jako její máti. Willie jsem si kupodivu oblíbila, měla opravdu silné charizma se směsicí černého humoru. Byla nedůvěřivá vůči bankám a znala skoro každého, měla oči všude. Autorka se díkybohu nevykašlala na prostitutky a každou z nich představila. Každá byla svým způsobem jedinečná. Jedna ráda házela podpatkem po Josie, druhá neustále nosila zelenou, i na pohřby, a třetí si vždycky ráda zašla ke své babičce na oběd. Samozřejmě tu nesměl chybět potenciální zamilovaný trojúhelník, který v dnešní době neodmyslitelně patří ke každé knize. Upřímně ho autorka sem nemusela dávat, ale budiž. Josie se bavila se dvěma kluky. S Patrickem (to jméno je teď všude) a Jessem. Pat byl její nejlepší kamarád už odmalinka, jakmile se přistěhovala do New Orleans s matkou. Jeho otce Charlieho měla hodně ráda a brala ho jako vlastního, svého tátu v životě nepotkala. Dokonce měla možnost pracovat v knihkupectví, což je snem snad každého z nás. Jesse byl její známost a bylo jí s ním velice dobře. Rád nabízel, že ji někam sveze, ale ona vždycky s úsměvem odmítla. Byl to blázen do aut a motorek a sbíral všemožné díly, aby si mohl své vysněné auto jednou postavit. Moc se mi líbila její přezdívka, kterou vymyslel právě on - Motový město. Vždycky jsem se musela uculit, jak to bylo moc roztomilý =D Jestli chcete vědět, kterému shipu jsem dávala palec nahoru, byl to #teamjesse. Patrick byl taky fajn, ale nepřipadalo mi, že by se k sobě ti dva hodili :P

Ukázka: "Tak dobře. Ale dost řečí o práci, máš narozeniny. Koukám, že od Willie už jsi dárek dostala. Ale koho zajímá takovej zlatej nesmysl, když má tohle?" Cokie přede mě na pult postavil schlíplou krabici.

Měla jsem dárky od něj ráda skoro jako jeho. Nikdy mi nedal nic drahého, ale bylo vidět, že nad nimi přemýšlí. A pokaždé tvrdil, že je to štěně. 

"Dávej pozor, až to budeš votvírat, ať nevyskočí," varoval mě.

"Ale nakrmil jsi ho, ne?" zeptala jsem se.

"Jasná věc. Dneska ráno." (str. 138)

Příhody, které se během knihy stávaly hlavní hrdince, byly ze života padesátých let. Žádné výstřednosti, jak se někdy stává. Paní Sepetysová umí historické romány psát bravurně, vždycky jsem se z něčeho přiučila a často ji spojuji s inspirací začít psát =D Bohužel často své plány měním a kdybych chtěla na něčem takovém začít psát, musela bych hodně cestovat a sbírat historické prameny xD Tak doufám, že se mi poštěstí a někdy něco sepíšu a hned udělám na to reklamu =D Nedávno jsem zjistila, že nakladatelství CooBoo vydá nebo vydalo její třetí knihu z druhé světové - Sůl moře. Já docela váhám a možná risknu originál =D Určitě mi napište, jestli jste četli Sůl moře nebo jakoukoliv knihu od Ruty! :) A byli jste někdy v New Orleans? Já bych tam někdy ráda jela, moře a hudba a dobré jídlo, co si víc přát! =D Potrhaným křídlům dávám 5 hvězdiček. 

Obálka

Anglická - Německá - Polská